Milí diecezáni,
píši vám svůj první pastýřský list. Začal jsem svoji biskupskou službu diecézi již
před několika měsíci. Poznávám náročnost této odpovědnosti a už nyní vím, že bude
stále větší. Ale když Bůh někomu svěří nějaký úkol, nabídne mu s ním i mimořádné
milosti, které by jinak nikdy nedostal. I já na ně spoléhám.
Po ukončení vysokoškolských studií jsem vstoupil do světa techniky a tehdy mě
Bůh povolal ke kněžské službě. Od počátku své emigrace v Římě jsem se učil
přijímat svou novou situaci s vědomím, že už se pro politickou situaci v naší zemi
nikdy domů nebudu moci vrátit. Dar povolání převážil můj stesk a já jsem našel
v daru kněžství své životní naplnění. Radost z povolání mi pomohla překonat těžkosti
života, včetně osamělosti. Bůh je nesmírně štědrý. Nikdy jsem si nepředstavoval,
když jsem v roce 1983 opouštěl svou vlast jako emigrant, abych se mohl stát
služebníkem oltáře, že se po letech vrátím domů jako diecézní biskup. I tento Boží
plán, pro mě nepochopitelný, může být povzbuzením pro každého, kdo hledá svůj
životní ideál a cíl, aby se nebál ve všem spolehnout na Boží prozřetelnost.
Ve svém prvním pastýřském listě v roce 1990 vám zvěčnělý pan arcibiskup Karel
Otčenášek napsal: „Pán Bůh nás spojil v jednu velikou rodinu a nyní jsem konečně
s vámi. Kéž jdeme přitom společně ke štěstí a nakonec i do věčné blaženosti. Kéž ti,
kdo se nějak opozdili nebo zatoulali, se dostanou znovu do tempa. Pán Ježíš děkoval
při poslední večeři, že neztratil nikoho z těch, koho mu nebeský Otec svěřil.“
Otec biskup Dominik Duka vám zas ve svém prvním pastýřském listě napsal:
„V této době nejistoty jsme byli povoláni k tomu, abychom byli solí a světlem nové
společnosti. Počet není rozhodující: ‚Neboj se malé stádce‘, říká Pán. Důležité je,
abychom byli v této době nejistoty společenstvím směřujícím k jistotě. Jde o to,
abychom ne pouze slovy, ale svými postoji ukazovali na smysluplnost hodnot, jako
jsou důvěra, ohleduplnost, úsilí o opravdovost a čestnost.“
Připomínám vám tato slova mých vzácných předchůdců, abych zdůraznil, že chci
být pokračovatelem toho, co oni vykonali. Chci vložit do tohoto požehnaného
dědictví celé své srdce, všechno co jsem získal během studií i během pobytu
v blízkosti Svatého otce ve Vatikánu.
Začíná Advent, požehnaná doba očekávání a přípravy na vánoční svátky. Chci
tento čas liturgického roku prožívat, milí diecezáni, s vámi. Tímto pastýřským listem
chci vyjádřit to, co ve 2. čtení první adventní neděle (B) napsal sv. Pavel křesťanům
do Korintu: „Milost vám a pokoj od Boha našeho Otce a od Pána Ježíše Krista.
Neustále za vás děkuji Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši.“
(1 Kor 1,3-4) Ztotožňuji se s tímto pozdravem celou svou myslí i srdcem.
Před rokem jsem prožíval adventní dobu v blízkosti svatopetrské baziliky v Římě.
Letos ve stejný čas svěřuji dobrotivému Bohu vás i sebe jako královéhradecký
biskup. Cesty Boží jsou plné tajemných překvapení. Nebyli bychom schopni je
přijímat, kdybychom neměli možnost spolehnout se s důvěrou na Boží přísliby.
„Věrný je Bůh a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem
Ježíšem Kristem, naším Pánem.“ (1 Kor 1,9)
Sv. Marek v evangeliu několikrát opakuje výzvu k bdělosti. „Bděte, protože
nevíte. v který den přijde Pán.“ (srv. Mk 13,35) Člověk nemá všechno ve svých
rukou, jak si to někdy myslíme. Náš život si zaslouží větší jistoty, než jaké nabízí
svět. Vznešená ctnost křesťanské bdělosti nás disponuje k přijímání darů Boží lásky.
Ta je naší jedinou jistotou, zejména v dnešní komplikované době, kdy rodina,
povolání a často i vlastní identita člověka procházejí hlubokou krizí.
Světla na adventních věncích nechť tedy symbolizují nejen blízkost Vánoc, ale
připomínají člověku pravé světlo života, kterým je Kristus.
Mojí první povinností biskupa je hlásat radostnou zvěst evangelia. Je to radostný
úkol, ale v každé době od samého počátku církve to byl úkol nad lidské síly. Pán
Ježíš však své apoštoly ujistil: „Nebojte se, já jsem s vámi po všechny dny až do
konce světa.“ (srv. Mt 28,20) Opírám se o tento Ježíšův příslib a přijímám ho jako
velké povzbuzení, které mi bude pomáhat uskutečňovat tento závazek. Prosím vás,
pomáhejte mi v naplňování tohoto Ježíšova příkazu svědectvím života, svědectvím
modliteb, svědectvím věrnosti pravidelné nedělní mši svaté a životem ze svátostí,
zejména svátosti smíření a Eucharistie, abyste se stali „solí země a světlem světa“
(srv. Mt 5,13-14).
Biskup je vaším pastýřem, učitelem a knězem-posvěcovatelem. Toto trojí poslání
stanovené samotným Ježíšem má nezastupitelnou hodnotu. Biskup nosí jako znamení
své pastýřské služby při slavnostních ceremoniích berlu. Má mu připomínat, že musí
být dobrým pastýřem, podle vzoru Ježíše Krista. Má se snažit své svěřené poznávat.
Jít před nimi, oslovovat je vlídným hlasem, otcovsky je povzbuzovat. Ježíš – Dobrý
pastýř je mým největším povzbuzením. Biskup je však i učitelem. Světu dnes chybí
odvaha žít podle Boží pravdy. Biskup jako učitel musí být strážcem pokladu Božího
zjevení. Žít v pravdě Božího zjevení znamená putovat tímto světem ve světle, které
„temnota nepohltila“. Chci být pozorným v naslouchání tajemství toho, co nám
sděluje Bůh a jak toto slovo vykládá učitelský úřad církve. Pomáhejte mi svoji
modlitbou, abych ohlašoval pravdy evangelia v pavlovské odvaze, „ať je to vhod či
nevhod“ (2 Tim 4,2).
Biskupským svěcením mi byla udělena plnost kněžství. Být knězem znamená být
nejen zprostředkovatelem oběti, ale i obětí. Snažím se o to, abych položil na oltář své
biskupské služby sebe sama, celý svůj život. Jen tak vám budu moci sloužit v Duchu
a v pravdě.
Obracím se především na vás, moji milí spolupracovníci kněží, jáhni
a bohoslovci. Žijte své kněžství ve světle toho, co jste v den svého svěcení slíbili či
slíbíte. Vytvořme společenství služebníků Božích, ve kterém bude pulsovat jen jedno
srdce a jedna duše. Pamatujme, že diecéze bude taková, jací budou kněží. Tak to říkal
i arcibiskup Otčenášek a já to mohu potvrdit.
Obracím se i na vás, křesťanští manželé, važte si daru svátosti manželství.
Přijímejte své děti jako Boží dar, kterým se má zkrášlit váš domov, vaše mateřství
a otcovství. Věnujte křesťanské výchově dětí velkou pozornost. Berte svůj posvěcený
sňatek jako Boží povolání. To je v dnešní době svrchovaně důležité.
Myšlenkou jsem spojen i s vámi, milovaní staří a nemocní. Spoléhám na podporu
vašich modliteb a i já se s vámi denně spojuji svým požehnáním.
Děkuji vám všem, že vytrváváte v křesťanské víře a že tak svým přičiněním
obohacujete tento svět o hodnoty nepomíjející. Vytvořme společenství Božího lidu,
které kráčí světem ve světle Boží pravdy a Božích darů. Na ně spoléhám ve svém
biskupském působení a jsem přesvědčen, že Bůh našemu společnému dílu na vinici
Páně bude žehnat.
Váš biskup
Jan